Prasklá hliněná nádoba
V Číně měl jeden nosič vody dvě velké hliněné nádoby, každou zavěšenou na konci klacku, který nosil na ramenou. Jedna měla prasklinu, druhá byla dokonalá. Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoku až k domu, bylo v prasklé nádobě jen polovina vody a v druhé vždy plná míra. Dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť to dělala dokonale. Ale chudák prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost a cítila se uboze, protože je schopna jen polovičního výkonu. Po dvou letech soužení oslovila nosiče:" Stydím se, protože voda během cesty domů odtéká."
Nosič jí odpověděl:" Všimla sis, že kytky rostou jen na tvojí straně chodníku a ne na straně druhé? Věděl jsem o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozséval semena květin. To tys je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů. Dva roky sbírám tyto krásné květiny, abych si ozdobil svůj stůl. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla rozzářit můj domov."
Všichni máme svoje osobité chyby. Všichni jsme prasklé hliněné nádoby. Tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život zajímavým a vzácným. Jen musíme každého přijmout takového, jaký je a vidět v něm to dobré.
Před lety jsem četla knihu Žádná setkání nejsou náhodná - autor Kay Pollak. Zde je uveden text z anonymního dopisu.
Naslouchej
Když tě prosím, abys mi naslouchal
a ty mně začneš dobře radit,
pak jsi neudělal to, o co jsem tě požádal.
Když tě prosím, abys mi naslouchal
a ty mi začneš vysvětlovat, proč bych se neměl cítit tak,jak se cítím,
pak zraňuješ mé city.
Když tě prosím, abys mi naslouchal
a ty si myslíš, že musíš udělat něco, abys dal do pořádku mé problémy,
pak mě zklameš, ať už to zní jakkoli podivně.
Snad proto někteří lidé žádají o pomoc motlitbou.
Protože Bůh je němý a nedává dobré rady a nesnaží se
dávat věci do pořádku.
Jen naslouchá a nechává mě, abych se staral sám o sebe.
Tak prosím, jen mi naslouchej,
jestliže mi chceš něco říct, buď trpělivý.
Pak slibuji, že budu naslouchat já tobě.
Anonym.
Na jednom ze svých výletů jsem navštívila v nejmenovaném městečku kostel. Na jeho nástěnce jsem objevila něco naprosto neuvěřitelného.....
Co je půst
Rozvázat nespravedlivá pouta,
uvolnit uzly jha,
utiskované propustit na svobodu,
zlomit každé jařmo,
lámat svůj chléb hladovému,
popřát pohostinství bloudícímu ubožákovi.
Když vidíš nahého, obléci ho,
neodmítat pomoc svému bližnímu.
Tehdy budeš volat a Hospodin ti odpoví" Zde jsem".
Izaiáš
Myslím si, že když se na svět díváme s otevřenýma očima, pak jsou moudra a zázraky na každém rohu..........jen je chtít vidět
Jak dojít k proměně života?
Naslouchat tomu, co nám v nitru radí Pán
Kdyby na světě vládla láska, byly by všechny zákony postradatelné......
Aristoteles
